Culture Next Mobilities: Budějovice v Dublinu, léto 2024

PONDĚLÍ

Pondělí jsme začali v jedné z budov, které organizace provozuje, na 14 Henrietta street, kde také sídlí většina týmu. Během úvodních schůzek jsme zjišťovali, jak celá organizace vznikla a funguje. Vše začalo díky dublinské kandidatuře na EHMK pro rok 2020. Tým, který za ní stál, ji silně postavil na participaci a zapojování veřejnosti – na reálných potřebách, na společném rozvoji projektů a učení se. Hlavním cílem bylo přitom propojovat skrze kulturu obyvatele Dublinu – a celé město. I když tým titul nezískal, rozhodl se ve spolupráci s městem některé programy z kandidatury dál testovat – ty se staly mezi obyvateli natolik oblíbené, že město v roce 2018 město založilo organizaci Dublin City Council Culture Company (DCCC), pod kterou se činnost strategicky rozvíjí dodnes.

I když jsou právě České Budějovice v úplně jiné situaci a mají před sebou přípravu největších kulturních akcí pro rok 2028, v mnoha ohledech jsme získali inspiraci, jak položit silné základy smysluplných programů vytvořených spolu s místními, které jim budou přinášet radost i po roce titulu. DCCC má totiž propracovaný systém pro zapojování veřejnosti do kultury, kolem kterého vlastně celá organizace funguje. 

Jak přesně, to nám trvalo zmapovat celý týden, ale základy jsme pochopili hned v pondělí odpoledne, kdy jsme se potkali se dvěma nadšenými týmy: Engagement (zapojení veřejnosti) a Creative Engagement (zapojení veřejnosti skrze program). Celoročně úzce spolupracují – vše přitom stojí na setkávání a rozhovorech a sběru příběhů s komunitami napříč celým městem, což je hlavním úkolem Engagement týmu. Jeden příklad za všechny je program Tea and Chats. Díky němu má tým zmapované příběhy a zájmy nejrůznějších obyvatel Dublinu a udržuje s nimi průběžně kontakt. Takové vztahy se dál rozvíjí skrze zapojení do kulturních a uměleckých programů, které má na starosti Creative Engagement tým. Na základě našich zkušeností z projektu Kul.turista jsme byli schopni zreflektovat, jak je důležité mít programy a sekce propojené a informace od lidí nejen aktivně zjišťovat, ale hlavně je zaznamenávat a mít je k dispozici pro další využití a moci na nich stavět programy – s lidmi a pro lidi. Od DCCC jsme dostali skvělý praktický příklad, jak pro tento účel využít CRM systém jako databázi, kde jsou všechny informace a pečlivě vypracované reporty kdykoliv po ruce.

ÚTERÝ

Druhý den jsme začínali v další budově, Richmond Barracks, bývalých kasárnách, které DCCC proměnila v kulturně–komunitní prostor s krásnou zahradou. Právě tady jsme viděli, jak důležité pro organizaci je mít vlastní prostor. Návštěvníci programů mají možnost setkávat se mezi sebou, dozvědět se něco o dalších chystaných akcích a dění v celé čtvrti, půjčit si něco ke čtení v místní pobočce knihovny. Nebo zajít jen tak na kávu a každý pátek do skvělé jídelny Food Cloud, která vaří z přebytků supermarketů. Především tu má ale celý tým organizace možnost pravidelně potkávat všechny komunity a veřejnost, získávat naživo zpětnou vazbu a být tak aktivně ve styku s lidmi i s tím, co se právě děje. Hlavní program v Richmond Barracks se jmenuje Culture Connects a jeho cílem je nabídnout lidem možnost vyzkoušet si aktivně skrze různé druhy umělecké činnosti ve spolupráci s konkrétními umělci a kreativci. Má ho na starosti tým Creative Engagement – stejně jako další programy, ať už v budovách nebo mimo ně. V rámci všech programů je principem propojování veřejnosti a umělců nebo kulturních organizací. V rámci setkání i později během týdne jsme se mohli seznámit s metodologií a výstupy jejich programů National Neighbourhood, Historian in residence nebo třeba Creative residencies.

Odpoledne jsme zažili další z programů, které spadají pod oddělení Engagement – v irském národním divadle Abbeyy Theatre se konal tzv. Culture Club,  díky němuž má veřejnost pravidelně možnost vyzkoušet si návštěvu různých kulturních organizací. Je určena především novému publiku, které by se jinak třeba k návštěvě ostýchalo, nebo na ni ani nepomyslelo. V rámci jednotlivých akcí návštěvníky vždy organizací provede někdo z jejího týmu a nahlédne se do jejího fungování. Culture club je podle našeho názoru oblíbený také proto, že umožňuje setkávání – velká míra lidí totiž uvádí, že “nemají s kým za kulturou jít” a tak se jí neúčastní. Je to tedy skvělý nástroj k překonávání i téhle bariéry. Jak ale tým poznamenal, někteří si klub právě z toho důvodu oblíbili natolik, že i když jsou jinak dlouholetými neohroženými návštěvníky kultury, hlásí se i na akce pro úplné nováčky a jsou pravidelní hosté.

STŘEDA

Ve středu jsme měli možnost zažít dva další programy DCCC. Vydali jsme se na prohlídku 14 Henrietta Street, muzea postaveného na příbězích sebraných od bývalých obyvatel domu, v němž sídlí a na videích, fotkách, audiu a jen minimu sbírkových předmětů. Na pozadí těchto velmi osobních příběhů, které průvodkyně vyprávěla, se odvíjí příběh celého Dublinu a Irska v posledních 300 letech. Prohlídky domu jsou oblíbené mezi místními i turisty – i my jsme byli pohnutí a především nadšení z principu, na kterém muzeum funguje a jakým způsobem pracuje se stále ještě početnou skupinou lidí, kteří v podobných podmínkách žili v Dublinu v minulosti. Prohlídky neustále aktualizují díky dalším a dalším příběhům, se kterými lidé do domu přichází a díky tomu udržují historii naživu pro další generace.

Později jsme se vrátili do Richmond Barracks, abychom se zúčastnili prvního setkání občanské poradní skupiny, do které se mohl přihlásit kdokoli z Dublinu. Sešlo se 50 lidí různých profesí, připravených se během následujících dvou let dobrovolnicky zapojit a předat svojí expertizu nebo zastupovat svou komunitu a udělat Dublin lepším místem k životu skrze rozvoj kultury. Bylo pro nás inspirativní vidět tolik angažovaných obyvatelů, kterým na jejich městě záleží.

ČTVRTEK

Čtvrtek jsme zahájili setkáním nad projektem “Culture near you”, tedy kulturní mapou Dublinu, kde mohou tamní obyvatelé vyhledat, jaký typ aktivit se odehrává v jednotlivých čtvrtích města. V praxi se jedná o datovou platformu sdružující data o kulturní infrastruktuře, kterou využívá nejen DCCC, ale i magistrát města pro kulturní plánování. Platforma tak na jedné straně přibližuje kulturu lidem v konkrétních čtvrtích a na druhé straně slouží jako analytický nástroj pro zjišťování tzv. hotspotů (míst s vysokou koncentrací kul. aktivit) či slepých míst (míst s nízkou koncentrací kulturních aktivit) dublinské kultury. Nejde o kulturní kalendář, ale přehled toho, jaká místa lze využívat nebo do jakých pravidelných aktivit se zapojit. Zajímavé je, že do kulturní nabídky zahrnují také veřejný prostor, sportoviště, školy nebo komunity – to všechno tvoří společně prostředí pro kulturu žití všech v Dublinu.

Odpoledne nás čekalo setkání k tématu přístupnosti s vedoucí oddělení Operations – ze všech více než 20 schůzek a akcí napříč celým týdnem jsme už pochopili, že důraz na přístupnost (bezbariérovost) je pro celý tým naprosto zásadní a od začátku ho propisují do všeho, co dělají i do budov, které provozují, skrze principy univerzálního designu. A především je to pro organizaci podobně přirozené, jako třeba fakt, že v kancelářích funguje vytápění a osvětlení a je správně nastavený oběh faktur. Hlavním cílem je zajistit všem bez rozdílu přístup na veškeré aktivity, které dělají, ať už jsou určené široké veřejnosti, kulturním organizacím, nebo veřejné správě.

PÁTEK a závěr

V pátek nás čekala poslední setkání. V Richmond Barracks jsme se viděli s vedoucí nového oddělení Culture spaces, které vzniklo, protože začínají přibývat místa, která má DCCC na starost. Starají se o jejich poskytování dalším organizacím a skupinám a mají na starost eventy, které se v nich konají tak, aby byly co nejvíc k užitku všem skupinám a potenciálním návštěvníkům. 

Následovalo závěrečné setkání s vedením organizace, kde jsme si mohli ještě zrekapitulovat a ověřit vše, co jsme se během celého týdne dozvěděli. Setkali jsme se s více než 16 členy organizace – jak na schůzkách tak při při programech, které vedli. Díky tomu jsme měli možnost pochopit, jak funguje, a zažít, co to znamená, když celý tým svým každodenním konáním vědomě naplňuje misi a vizi organizace.

A kolik úsilí všichni vkládají do každé jedné drobné aktivity a jak moc je vše založeno na vztazích, které s lidmi dlouhodobě budují, o naslouchání, vzájemném učení se. Po roce od zisku titulu od našeho fungování byla pro nás mobilita ideálním prostorem pro reflexi zkušenosti a možností podívat se na to, co děláme, out of the box.