Komunitní (ne)konference – den, kdy se komunity, umělci a příběhy potkaly pod jednou střechou

Společné setkávání má obrovskou sílu.

A právě tu jsme mohli zažít na letošní Komunitní (ne)konferenci, jehož první část byla věnovaná především projektu Magic Carpets. V něm se v jednom prostoru potkali umělci, žáci, pedagogové, queer komunita, ukrajinské ženy a děti, lesní školka i umělecká škola. Druhá část byla věnovaná dalším participativním projektům, které se v letošním roce v rámci Evropského hlavního města kultury pro rok 202á odehrály a které byly určeny pro lidi, nebo s lidmi přímo vytvářen. Npříklad Obraz pro moje město nebo Monumentum DA. Představili jsme si standardy, které do programu začleňujeme v oblasti přístupnosti a dobrovolnickou komunitu. Pro mnohé to byla vzácná možnost nahlédnout do tvorby druhých – a zároveň ukázat vlastní příběhy, zkušenosti a radosti.

Inspirace ze Srbska: jak vzniká nová kulturní čtvrť pro 40 000 lidí

Hosté z Nového Sadu – Marko a Tanja z iniciativy Novo kulturno naselje popsali jejich práci, která ukazuje, že když se spojí umění, veřejný prostor a každodenní život obyvatel, může vzniknout skutečná změna.
Mluvili o rezidencích, komunitních projektech i o tom, jak pomohli městu získat titul Evropské hlavní město kultury 2021.

Jejich zkušenosti ukázaly účastníkům, že kultura nevzniká od stolu – rodí se v živých vztazích mezi lidmi.

Umění, které vychází z místa. A z lidí.

Třetí vstup patřil letošním třem rezidencím Magic Carpets. Kurátorka Alena Kotyza společně se dvěma umělkyněmi – Saki Matsumoto, Terezou Silon ukázala, co všechno může vzniknout, když dostanou prostor tvořit spolu s místními. Třetí umělkyně – Kristina Kapeljuh – nemohla být na místě, ale poslala alespoň video medailon, který představil její zkušenosti a práci.

Když komunity vyprávějí svůj příběh

By si účastníci udělali o rezidencích ucelený obraz, program pokračoval vystoupením zapojených komunit:

• Krafferova zahrada, jejíž členové nakonec kvůli nemoci nemohli být na místě, poslali krásné vyjádření o spolupráci i oživování historického místa skrze vzpomínky i příběhy nové a vznik nových zahradních stvoření, které v zahradě žijí dál. Bára Hauserová upřímně popsala, jak rezidence proměnila místo i lidi kolem něj. Jak díky rezidenci Saki, jejíž práce je okamžitě učarovala, zjistili, že komunitu skutečně tvoří. Z původně plánovaných tří workshopů jich nakonec vzniklo pět – jasný důkaz toho, že o projekt byl velký zájem. Rezidence přinesla silné momenty: děti pyšně prezentující svoje díla, spontánně propojené skupiny účastníků i nové objevy o historii zahrady, do kterých se Saki s kurátorkou Alenou pustily s velkým nadšením. Jejich vstup ukázal, jak důležitý je prostor, kde se mohou lidé potkávat, tvořit a cítit se jako komunita.
• Nadija, ukrajinské ženy mluvily o síle sdílené kultury a o tom, jak důležité je předávat vše jejich dětem. Cílem rezidence bylo přenést si své vzpomínky, ukrajinskou kulturu a tradici do nového domova a nezapomenout. Předávat si je dál mezi generacemi. To se povedlo – Kristina dokázala velmi citlivě pracovat i s bolestivými vzpomínkami a ztrátou domova a přetavit ji v krásná díla a zachytit vzpomínky i vyprávění.
• ZŠ Nová popsala radost z workshopů, kde se potkávaly české i ukrajinské děti – bez ohledu na jazyk. A zjišťovaly, že nějaké vůně, nebo tradice mají společné.

Každá skupina přinesla svůj pohled. A všechny se shodly v jednom:

Možnost setkat se na jednom místě a společně tvořit, je něco, co v běžném životě často chybí – a co má pro komunitu obrovský význam.

Queer & trans komunita a slavnostní premiéra filmu

Poté přišlo povídání a premiéra uměleckého filmu Like a Salve (For a Wound), který vznikl během Tereziny rezidence. Na pódiu se s ní potkali členové BudQueer, trans a queer osoby z regionu i spoluautoři filmu.

Byl to dojemný moment – společný zážitek v umění, které vzniklo z důvěry, sdílení a vzájemné podpory.

Deníky města, přístupná kultura a budějovické komunity

Závěrečný blok ukázal i další projekty EHMK 2028, které jsou tvořeny lidmi a pro lidi:

• Deníky města, literární kronika Budějovic psaná jejich obyvateli
• Otevřená sezóna, která zpřístupňuje město lidem s postižením (v letošním roce proběhly komentované procházky ejen pro nevidomé v rámci fetsivalu Umění ve městě: Reconnect a také divadelní představení Monumentum DA s workshopy, které si mohli užít lidé s postižením sluchu třeba společně s členy jejich rodiny. Kulturní příležitost pro neslyšící – jako byla tato – se v Jižních Čechách ještě neobjevila.
• Aliance přístupnosti, platforma sebeobhájců pro inkluzi
• Komunita dobrovolníků, která pomáhá celému programu růst i v organizaci kulturního dění nebo zpřístupňovat program právě pro lidi s postižením svou asistencí.

Je to pestrá mapa lidí, kteří tvoří město každý den – často neviditelně, ale s obrovským dopadem.

Obraz pro moje město: společná mozaika Budějovic

Večer pokračoval projekcí záznamu o vzniku společného veledíla Obraz pro moje město, které vznikalo měsíce v rukou stovek lidí – dětí, seniorů, sportovců, rodin i komunitních skupin. Všichni vytvořili jeden kousek města, který se pak spojil ve společný obraz.

Byl to symbol toho, co celý den provázelo:
Každý má svůj příběh. A když mu dáme příležitost jej sdílet a propojíme jej s ostatními, vzniká něco neskutečně velkého a získá / zjistí, že má skutečný dopad.

FOTO: Pavel Balek, Libor Staněk, Aneta Vernerová

Děkujeme!

Děkujeme všem hostům, partnerům, spolkům, školám, dobrovolníkům, účastníkům i tvůrcům. A děkujeme každému, kdo sdílel svůj příběh.

Setkání skončilo networkingem – ale vlastně to byl jen začátek.
Protože nejdůležitější se bude dít dál: v komunitách, ve spolupráci, v dalším společném roce.

Děkuji vám všem! A za vše, co dál neúnavně děláte!

Za tým Budějovic 2028,

Lucie Boušková