DENÍK MĚSTA

Hana

Jak se vám změní pohled na město s narozením dětí? Jaká místa začnete vyhledávat a čeho si začnete všímat?

"Tváře máme červené, ale děti chtějí pořád do sněhu.

Ještě chvilku, ještě chvilku, prosí starší.

Etě, etě, přidává se mladší.

Jenže jsme vytrousili z kočárku rukavičku (letos už třetí) a mně přijde, že je moc velká zima. Vracíme se po vlastních stopách zpátky, hledáme ve sněhu, jestli na nás někde nevykoukne vlněný prstík. Park obejdeme dvakrát. Nikde nic.

Třeba budeme mít víc štěstí, až roztaje sníh."

Chci si prolistovat deníkem

David

Na co se ve města zaměřuje mladý lékař David, který se do Budějovic přistěhoval před dvěma lety? Čeho si ve městě všímá a proč se tu rozhodl žít?

"Jsem v Budějcích čerstvě. Teda ne tak úplně, takže už chytám místní hantýrku s pikadorem, hapinou a tím správným názvem města, ale přeci… Přistěhovali jsme se s partnerkou na konci léta 2022, původně na přechodnou dobu v rámci mého posledního ročníku medicíny. Když jsme ale následně přemýšleli kam dál a oba jsme tu měli skvělé možnosti práce, řekli jsme si, že setrváme.

Předpokládám, že vážený čtenář je ostřílený rodák, kterého už jen tak něco ze židle nezvedne, nebo naopak moc dobře ví, jak skvěle se tu má. Možná mu ale perspektiva nováčka bude připadat užitečná."

Chci si prolistovat deníkem

Tomáš

Jak se vzájemně ovlivňují město a příroda? Co se skrývá za civilizační fasádou? O tom psal v březnu Tomáš z ekocentra Cassiopeia.

"Mnoho lidí stále vnímá pojmy „město“ a „příroda“ jako protikladné. Město je to člověkem uměle vytvořené prostředí, ve kterém pro přírodu zbývá jen málo místa. Někdo dokonce tvrdí, že příroda do města vůbec nepatří. Kdo chce trávit čas v přírodě, má přece možnost vyrazit za město, kde je přírody dost… 

V zajetí těchto představ může člověk setrvat, dokud nezačne přírodu pozorovat, a dozvídat se o ní víc. Ponechme stranou filosofické otázky co je to „příroda“ a jaké je místo člověka v ní. Pro zjednodušení budu mít na mysli vše, co existuje samo o sobě, co nebylo člověkem od základu vytvořeno. "

Chci prolistovat deníkem

ELIŠKA

Jak se žije ve městě žákyni na druhém stupni základní školy, Elišce? Co si ve městě užívá, co jí chybí? Jak vypadá její den?

"Voda dává tvář centru města. V něm se pohybuju téměř denně a užívám si to. Vždy mě na nich bavili kolemjdoucí. Je zvláštní pozorovat, jak odlišně vypadají lidé na okraji města a v jeho centru. Mám pocit, že lidé v centru jsou elegantnější a oblékají se tak, aby se sem hodili. Sedí v kavárnách či na slunných předzahrádkách a s bohémským klidem nasávají atmosféru Budějek. Na okraji potkávám spíš sportovní typy, kteří soupeří s pejskaři a předbíhají se na úzkých pěšinkách."

Chci si prolistovat deníkem

JAKUB

"V mlze jsem neviděl daleko, ale tma a úplné ticho přede mnou mi prozradily, že stojím na okraji propasti. Pár vteřin mi trvalo uvědomit si, že jsem narazil na rozestavěný úsek dálnice. Dál to nebylo jednoduché, ale přes spousty bahna, vracení se, bloudění a hledání jsem s velkým zpožděním doběhl až do cíle. Stavba dálnice vrazila klíny do krajiny na mnoha místech, aby se po několika letech zase vše propojilo, šrámy se zahladily a bariéry zmizely. Snad bude dálnice pro město přínosem i úlevou."

Chci si prolistovat deníkem

FERRY

"V poslední době se pro mě ale život ve městě hodně změnil. Kvůli zelenému zákalu začíná zjišťovat, jak vypadají Budějice v mlze a ohledávám je slepeckou holí. Naštěstí se setkávám s ochotou – lidé se snaží vycházet mi vstříc, za což jsem moc rád."

Chci si prolistovat deníkem

ADÉLA

"Budějovice jsme si s rodinou vybrali jako město pro život. Záleží mi na tom, aby nám tu bylo dobře a aby naše děti žily ve městě, kde se rozvoj vydává správným směrem ať z hlediska prostoru, estetiky, kultury, infrastruktury, dalších služeb a jiné občanské vybavenosti. Je tu ještě hodně práce. Můj pohled na Budějovice je ve ale výsledku velmi pozitivní a plný naděje."

Chci si prolistovat deníkem

JANA

"Když se vypravíte do Českých Budějovic, která místa byste neměli minout? Pokud jste milovníci kultury jako já, mrkněte na následující tipy. Pokusila jsme se shrnout svoje oblíbená divadla, kluby, kavárny i památky."

Chci si prolistovat deníkem

MATADOR

"Máma na nás se ségrou byla sama, jak už jsem říkal, takže jsem začal pracovat v šestnácti letech v Gamě, kde jsem dělal křídy a kopírovací papíry. Pak jsem šel na vojnu a po ní jsem začal pracovat v gumárně v Koh-i-nooru. Do toho jsem dost cvičil karate, chvíli jsem byl taky u ochranky v Gomelu. Dělal jsem třeba bodyguarda zpěvákovi Petru Mukovi. Jo a potom jsem taky dozoroval převoz peněz, to je jako z filmu, ale na nás nikdo nikdy nezaútočil, vždycky jsme dovezli všechno tam, kam jsme měli."

Chci si prolistovat deníkem

VERONIKA

"Nebojte se nás nevidomých, namísto anonymních sbírek často víc oceníme pomoc od konkrétních lidí. Takových, kteří nám budou ochotni věnovat trochu svého času (finanční odměna také není sprosté slovo) a budou k nám přistupovat jako ke komukoli jinémuí."

Chci si prolistovat deníkem

VERONIKA

„Mami, kdo je ředitelem Budějovic?“ ptá se mě náhle moje osmiletá dcerka a do poklidné nedělní letargie tak vnese osvěžující myšlenku. 

„Nejsi vadná? Město přece žádnýho ředitele nemá,“ ozve se vmžiku syn – teenager (slovo puberťák je prý dávno mimo). Využiji toho, že starší dítko se na moment vynořilo z digitálního prostoru, a než se do sebe oba potomci po sourozenecku pustí, zarazím to. 

„Město přece řídí starosta nebo primátor a vlastně slovo řídí ani není úplně na místě,“ snažím se vysvětlit a záhy dodávám: „Co kdybyste vy byli takovým primátorem nebo primátorkou? Co byste na Budějcích změnili? Nebo co třeba vybudovali, kdybyste měli neomezeně peněz?“ 

HANA D.

"Náměstí a centrum se zaplnilo lidmi, kašnu obstoupila řada stánků a toitoiky a odpoledne se začaly postupně uzavírat části města, kudy se půlmaraton pokaždé běží. Náměstí, Pražská třída, Čéčova, Průběžná, Plzeňská, Jiráskovo nábřeží, Husovka, Krajinská, Lidická, Senovážné náměstí, Sady, Rudolfovská, Nádražní, dlouhá štreka za viaduktem a pak zase zpátky. Celkem 21,0975 km, každý kilometr značí velká cedule, stačí jen odečíst od jednadvaceti a člověk ví, kolik ještě chybí. Každoročně se první červnový víkend městem prožene více než tři tisíce běžců.  

„To je ale čurbes,“ prohlásí E. a zamračí se na zametací vůz. Trochu se zastydím. Vybavím si ten moment před dvěma a půl hodinami, kdy jsem dostala jeden kelímek do ruky, vypila obsah a čekala, abych se jedné z dobrovolnic zeptala, kam ho můžu vyhodit."