Od Majálesu k EHMK: Programový ředitel Matěj Vlašánek v otevřeném rozhovoru pro magazín BARbar
Jak vidí budoucnost jihočeské kultury člověk, který má na starosti program Evropského hlavního města kultury 2028?
V aktuálním čísle lifestylového magazínu BARbar (2/2026), které vyšlo 23. června, najdete velký rozhovor s naším programovým ředitelem Matějem Vlašánkem. Mluví v něm o svém dětství na sídlišti Máj, zkušenostech z pražského Signal Festivalu, síle (perma)kultury i o tom, proč by se měla kultura stát přirozenou součástí našich životů.
Dozvíte se také, proč mají menší města často blíž ke krajině a mohou být kulturně autentičtější než velké metropole. Matěj zároveň prozradí, co by si přál, aby si lidé s rokem 2028 spojovali.
Bonus: Co se do tištěného magazínu už nevešlo?
Rozhovor byl mnohem delší, než kolik se ho vešlo na stránky magazínu. Přinášíme vám proto pár otázek a odpovědí navíc.
Když dnes jdete „jen tak za kulturou", co si vybíráte vy osobně? Divadlo, koncerty, galerie, film?
Chodím na divadlo a performativní umění ve všech žánrech – od opery po současný tanec. K tomu koncerty, klubová hudba, galerie a film. Díky dlouholetému zájmu o veřejný prostor mě baví i umělecké intervence ve městech i krajině. Mám rád současný design, architekturu i komunitní akce.
Protože mám ale malé dítě, vybírám si teď často program, který můžeme navštěvovat společně. Nejčastěji tedy chodíme do galerií, zvlášť pokud mají program pro nejmenší děti, na divadlo pro malé děti a do knihoven.
Co podle vás Budějovicím kulturně nejvíc chybělo – a co se díky titulu EHMK začíná měnit?
S přípravami kandidatury jsme začínali na konci covidové pandemie a naše první aktivity směřovaly k podpoře komunitního a sousedského života. Díky projektu Kul.turista se nám podařilo aktivovat některé sousedské komunity, které dnes realizují krásné aktivity a zlepšují život ve svých čtvrtích – nejvýrazněji asi Havlinda v Havlíčkově kolonii, ale hezky fungují i sousedé ze Smetanky na Pražském předměstí nebo komunita kolem Lučního jezu.
Důležitá je také spolupráce velkých kulturních institucí. Když jsme s kandidaturou začínali, prakticky neexistovala systematická spolupráce mezi organizacemi jako Jihočeské divadlo, Jihočeské muzeum, Jihočeská vědecká knihovna nebo Alšova jihočeská galerie – přitom sídlí pár metrů od sebe. Díky projektu kulturní čtvrti, který nazýváme Ostrov kultury, se tyto organizace pomalu propojují a připravují společné výstupy.
České Budějovice mají také potenciál být velmi atraktivním městem pro mladé rodiny. Nabídka pro rodiny s dětmi do šesti let ale zatím není dostatečná – proto společně s Alšovou jihočeskou galerií v roce 2028 otevřeme galerii, která pomůže rozvíjet vztah ke kultuře a kreativitu u těch nejmladších dětí.
A pak je tu přístupnost. Pokud má být EHMK otevřené všem, včetně lidí s různými fyzickými nebo sociálními omezeními, musíme odstraňovat bariéry. Díky EHMK vznikla Aliance přístupnosti, která sdružuje lidi s různými typy fyzického handicapu a pomáhá kulturním institucím konzultovat a odstraňovat překážky.
Podle čeho a kdy poznáte, že měl projekt EHMK v Českých Budějovicích smysl?
Já už teď vím, že ten projekt smysl má. Je tak velký, že se na něm samozřejmě vždycky najdou chyby. Ne všechny projekty a výstupy se povedou, určitě přijde kritika. Ale pozitiv bude podle mě mnohem víc.
Dnes tvoří EHMK asi šedesát projektů, v roce 2028 se budeme blížit stovce. To znamená desítky organizací a stovky lidí, kteří do něj vkládají svou energii, čas a kus svého života – protože vědí, že kultura má obrovský dopad na kvalitu našich životů. A z takového množství energie a času logicky musí vzejít něco opravdu smysluplného.
Foto: Milan Havlík
