DENÍK MĚSTA - duben

Ráno se suneme ulicí U Tří lvů. Máme ji přímo naproti domu, tak nevýchovně přecházíme mimo přechod přes tři pruhy na Žižkově třídě. S dětmi máme domluvu, že bez nás jedině po přechodu. Někteří řidiči přibrzdí nebo probliknou, že můžeme jít. Většinou nám ale pomůžou popeláři, ti v 7:50 přesně zašpuntujou jeden nebo druhý směr. Je po Velikonocích, jdeme do školky Vrchlického za roh, ta je hned vedle bývalého klubu Velbloud, kam jsme chodili na koncerty. Občas si vzpomenu, jak jsme tam tenkrát házeli vajgly do kanálu. Teď tam jezdím s kočárem a hlídám, abych nepřejela střepy na chodníku. Dost se to tu změnilo – podélné parkování, uřezané stromy kolem Mlýnské stoky, mámy před plotem školky pokuřují elektronické cigarety. Jen na ten hovnocuc, co umí zamořit celej blok a co jezdí pravidelně čerpat žumpu u školní jídelny na druhém břehu stoky, ten zůstává. Stejnou trasu jdeme i odpoledne, jen ji prodlužujeme až do ulice Dukelská, kam chodí naše nejstarší dítě. Co nás čeká po cestě: natažená šňůra s bannery u rádia Faktor, zadní strana Metropolu  porostlá břečťanem, školní jídelna – modře vykachlíkovaná evokující umývárnu... Celá ulice U Tří lvů je trochu výlet do minulého století, jen moderní budova Českého rozhlasu a nově zrekonstruovaný park Dukelská opodál nás vrací zase zpět do roku 2024. Kolem nás proudí davy lidí. Děti se na chodnících ládují velikonočními zajíci a mísí se s fanoušky hokeje.

I přes aprílové počasí se v parku Dukelská zastavujeme. Máme ho nejblíž, a i když je plný kuriozit, máme ho rádi a cítíme se tu dobře. Hřiště pro děti v parku není, je tu však kovová ohrádka pro malé děti s hranatou dírou z betonu v zemi. Děti tam naskáčou zkoumat poklady, které jsou schované pod nafoukaným listím z podzimu. 

Většinou jsou to kameny nebo odpadky.

Starší syn se z nudy rozhodl opravit chodníček z kostek u vstupu do ohrádky. Ten už nějaké děti stihly rozebrat. Opravování mi přijde jako fajn nápad a pomáhám mu. Dorovnáváme dlažební kostky a mezery zaplňujeme škvárou. Cyklisti i matky s kočárky nás trpělivě objíždějí. Po chvíli vylézá mladší syn z betonové díry a bouchne kamenem svého bratra do hlavy. V tu chvíli se spouští řev. 

Sedíme na lavičce a čekáme, zda syn zůstane při smyslech. Kdyby v té díře byl písek, možná by si děti dnes našly jinou zábavu než si hrát s kameny. 

Později na sociálních sítích trochu jedovatě konfrontuju zastupitele, jestli by do té díry v parku Dukelská nemohli narychlo nasypat písek. Odezva je překvapivě celkem rychlá a pozitivní, jeden ze zastupitelů projevuje lítost nad nedokončeným parkem a děkuje za tip na provizorní řešení. 

Boulí na hlavě ale bohužel náš den v parku končí. 

Další dny v parku opět zastavujeme. Jeho součástí je také velká průrva na travnaté ploše, zřejmě příprava na část dětského hřiště, které tam třeba jednou bude. Pozorujeme, jak tam pobíhají děti a klopýtají o kameny a nerovné části. Kdysi se někdo snažil zakázat do téhle části vstup. Ale to červenobílou ošklivou pásku díkybohu vzápětí někdo orval. 

Zatímco synové se rozhodli z průrvy nosit kameny na trávu a dělat si z nich ohniště, dcera vymyslela, že tam bude velkej záhon plnej kytek, který chce dcera se svými spolužáky navrhnout. To mi přišlo jako skvělej nápad, hlína přece nestojí miliony.

Jednou ten park určitě dokončíme.

V parku Dukelská se objevilo provizorní pískoviště, o které jsem minulý týden žádala zastupitele! Dokonce s dřevěným obložením. Občanská aktivita se opět vyplatila. Seděli jsme na písku první, byl ještě čerstvě pohrabaný. Kolem nás chodí překvapené děti a jejich rodiče. Některé děti se hrabou v písku v nažehlených šatečkách, protože jdou zrovna k zápisu do první třídy. Během dvou dnů už tam sousedé nanosili hračky a pískoviště se rychle obydlelo. Naše děti už nikam jinam chodit nechtějí. 

Písek, taková blbost, a tolik radosti. 

Zatímco děti prozkoumávají všechny zákoutí parku, já vedu hovory s kolemjdoucími známými, nebo sleduju ostatní lidi. 

Holky v šatech se líbají s klukama v péřovkách. 

Bezdomovci zkoušejí, zda už se v pítku nespustila voda.

Lidi sedí na lavičkách – někteří se opalují, někteří se snaží uklidnit z celodenního stresu pohledem na řeku Malši a skejťáky na druhém břehu. Řeka je teď olemovaná oranžovým plastovým plůtkem, který znám spíše ze sjezdového lyžování, ale teď chrání svah k řece, který se regeneruje. Ofiko vstup na náplavku u řeky pod svahem existuje, ale hledá se těžko a je hodně daleko.

Poslední měsíc vnímám místo, kde žiju, mnohem intenzivněji a detailněji. Během psaní deníku si uvědomuji, že působím jako chronická stěžovatelka. A asi je to i pravda. Moje povaha a pracovní deformace mě nutí hledat a napravovat chyby. Snažím se dokola vymýšlet nápady a řešení, jak bychom se tady mohli mít mnohem lépe.

Budějovice jsme si s rodinou vybrali jako město pro život. Záleží mi na tom, aby nám tu bylo dobře a aby naše děti žily ve městě, kde se rozvoj vydává správným směrem ať z hlediska prostoru, estetiky, kultury, infrastruktury, dalších služeb a jiné občanské vybavenosti. Je tu ještě hodně práce. Můj pohled na Budějovice je ve ale výsledku velmi pozitivní a plný naděje. V Budějovicích vidím velký potenciál stát se výjimečným městem, do kterého se naše děti, až vyletí do světa, zase rády vrátí. A já tomu chci být nápomocná. Třeba tím, že sepíšu, co všechno mi pije krev.

O víkendu ráno vyzvedávám děti u tchyně v Havlindě a vyrážíme společně navštívit farmářské trhy na Piaristickém náměstí. Počasí je nádherný. Miluju duben a květen. Příroda je zelená a ještě není tak přerostlá. Vzduch je vlhký a příjemně vlahý. Jdeme do města podél řeky Malše a pokaždé, když vidím hejno čerstvě narostlých kopřiv, dostanu znovu chuť na velikonoční nádivku. 

Procházíme přes park Dukelská a kolem kulturního domu Slavie. Ten je teď v rekonstrukci. Pohled na něj mě děsí a zároveň fascinuje. V době, kdy je válka na Ukrajině, ten polorozbořený dům působí fakt hrůzostrašně. Vždycky jsem o Slavii říkala, že je to nejhezčí dům v Budějovicích. Teď se zdá, že zůstaly jen některé obvodové zdi. Místu vévodí jeřáb s traverzama. Prohlížím si stavbu pokaždé ze všech stran, často koukám i škvírou mezi plechovým plotem, abych viděla, jak práce postupují. Ve Slavii jsem s kamarády poslední roky před rekonstrukcí pořádala koncerty v klubu TEMPO. Vždycky si ho připomenu, když tam v troskách zahlédnu jeho signifikantní T v místech, kde bývalo podium. Rekonstrukci fandím. Lidé nad tím hodně kroutí hlavou, ale já z vlastní zkušenosti vím, že když se člověk ve Slavii jen opřel o stěnu, kus z ní upadl. 

Rekonstrukci tak Slavie potřebovala už několik desítek let, potřeby pro 21. století už dávno nesplňovala. Existuje webová stránka www.kdslavie.cz, která pravidelně informuje o tom, na čem se zrovna pracuje, co je hotové a kde se objevily komplikace. Ocenila bych ale větší popularizaci tohoto projektu. Klidně bych z toho i udělala téma pro Budějčáky. Nějaký live stream z rekonstrukce nebo pravidelný report v místních médiích. Je to přeci dům pro nás všechny. Já znám projekt celkem dobře, ale ostatní lidé moc ne a nemusí potom chápat, co se děje. 

Pokračujeme do města, kde několikrát narážíme na žluté pásky a zákazové značky. Koná se tam nějaký běh. Podlezeme pásku a porušíme zákaz u divadla i u Sokolského ostrova. Tušíme, že právě kvůli běhu se trhy dneska nekonají. Přicházíme na prázdný Piarisťák a dáváme si alespoň kávu v přilehlé klášterní zahradě, otevřené a příjemné. 

Potkáváme pár známých tváří. Nejmladší děti zkoumají poklop kanálu, je uvolněný a vydává hlasité zvuky. Ostatní buď foukají odkvetlé pampelišky nebo běhají se zapomenutými pomlázkami, které tam jsou volně k rozebrání s QR kódem pro Charitu. 

Zpět volíme stejnou cestu, jinou trasu raději nebudeme riskovat. U Železné panny si kupujeme zmrzlinu. Naschvál si hladkou cyklostezku vedoucí k divadlu. Na dlažebních kostkách u řeky by synovi sedícímu v kočárku zmrzlina nejspíš vypadla. 

Přede mnou jede dcera na skejtu, syn na koloběžce a za mnou tchyně vede kolo. Samozřejmě dostáváme poučení od starší cyklistky o tom, kde můžem a nemůžem chodit. Já sama nevím, zda mám právo jezdit po cyklostezce s kočárkem. Docházím k závěru, že díky dvěma svým dětem na vozítkách asi můžu být účastnice cyklostezky s kočárkem. Vždyť má čtyři kola. 

S blbou náladou podlejzáme poslední žlutou pásku a jdeme domů. Tchyně se loučí a nasedá u Slavie na kolo. Jede do Billy podpořit probíhající sbírku potravinové banky. Na to já už dneska nemám energii, je polední vedro, a tak jdeme s dětmi  domů. Ve městě nám dnes úplně pohodlně nebylo.

Několikrát v týdnu běháme s dětmi po zájmových kroužcích. Neumím si představit, že do kroužků začne časem chodit i naše třetí, nejmladší dítě. Většina z kroužků je od 15 hodin. To začíná v centru, kde bydlíme, dopravní špička a všechny trasy začínají být ucpané, nervózní, hlučné a smradlavé. Uvědomuji si, že všechny odpolední kroužky, které nebyly v dochozí vzdálenosti 10 minut od domu, jsme museli zrušit. Neměli jsme totiž šanci dostat se na místo včas autem ani veřejnou dopravdou. 

Naštěstí máme z naší Žižkovky blízko Hardtmuthovu vilu, Dům dětí a mládeže. Sice tam vede jediná cesta kolem rušné silnice přes most u Slavie, ale okolí vily máme moc rádi. 

Celý areál bzučí dětmi. Ty tam při čekání na lektory prolézají křovím kolem sochy jelena. Někdy děti ponoukám, aby vilu několikrát oběhly. Potom jsou aspoň na kroužku v klidu. 

V zahradě je několik krásně rozkvetlých keřů a vysokých jehličnanů, z nichž jeden je teď čerstvě pokácený. Často koukám i vedle přes plot na vilu Kohinorku a představuji si, jak to tam před desítkami let asi žilo. Jako naplavenina o tom ale nic moc nevím, tak se brzy dostávám zase do reality a sleduji policajty, které sem prý zavolal někdo z krajského úřadu.

Policie teď pokutuje zoufalé rodiče, kteří vozí své děti na kroužky autem, a parkují u chodníku. Strašně mi to pije krev. Kdyby se ty dva domy mezi sebou domluvily na nějakém rozumném parkování, bylo by nám všem fajn. Naštěstí zanedlouho v dálce vidím barevnou čupřinu Luďka, který vede kroužek deskových her. V poklusu si přebírá děti. 

Přes všechny nepříjemnosti je působí vila sousedící s rušnou křižovatkou jako oáza klidu a magické místo. 

To okolí obchodního centra Mercury magickým místem rozhodně není. Chodíme tudy do zkušeben Žižkárny na kroužek street dance. Okolí kasáren a obchodního centra Mercury patří k nejzanedbanějším místům, které na svých denních trasách potkávám.  

Po cestě na kroužek přecházíme přechody blízko zastávky U Koníčka, pak nás čeká rozbitý chodník kolem kasáren. Ten je plný kaluží, některé z nich se ani nedají obejít. Nic jiného tu není. Takový záhon tulipánů by rozsvítil tu zašedlou rozbitou, špinavou ulici. 

Kasárny jsou jedním z míst, kde se koukám nahoru, jestli se na nás náhodou neřítí cihla. Strašně se těším na to, až se s tím tady jednou něco udělá a vznikne tu důstojná cesta jak na vlakové nádraží, tak do kulturně-kreativního prostoru Žižkárna. Ten se ostatně zdá momentálně jako jediné použitelné místo pro alternativní umění v centru Budějovic. 

Tak jako každý čtvrtek procházíme s dětmi do zkušeben Žižkárny. Na chodníku před budovou postávají jednotlivci i hloučky lidí. Někteří zjevně čekají na autobus a míchají se se zaměstnanci obchodního centra. Ti sem přišli na cigáro a při každém potáhnutí si většina z nich odplivne na zem. Kulisu dotváří jeden přecpaný koš a fronta autobusů. 

Vždycky přemýšlím, jak by se tohle dalo vymyslet, aby tam lidé mohli čekat důstojně. 

Je to nakonec město nás všech – a všichni bychom se tu měli cítit dobře.

Když se vypravíte do Českých Budějovic, která místa byste neměli minout? Pokud jste milovníci kultury jako já, mrkněte na následující tipy. Pokusila jsme se shrnout svoje oblíbená divadla, kluby, kavárny i památky. 

Tenhle týden si projedeme divadla a kina. 

Jihočeské divadlo 

- Se svými čtyřmi scénami nabízí široké spektrum divadelních představení.

- Osobně doporučuju scénu Na Půdě, která se vyznačuje komorní atmosférou a osobnějším kontaktem s účinkujícími. Scéna Na Půdě je roky spojena s úspěšnou sérií čtení Listování. S tím začali právě v Českých Budějovicích v roce 2003 tehdejší herečtí kolegové Lukáš Hejlík a Pavel Oubram.

- Výhodou divadla je bohatý program – činohra, opera, balet – ze kterého si vybere úplně každý.

- Nevýhodou je, že lístky na některá představená (např. silvestrovské) jsou téměř hned vyprodané. 

Divadlo U Kapličky 

- Nachází se nedaleko Výstaviště, takže se k němu dostanete z centra příjemnou procházkou. 

- Já ho vždy navštívila jen jako účinkující ve školním divadelním souboru, ale mimo představení mladých talentů mají v programu jak pohádky pro děti, tak inscenace pro dospělé. 

- Méně diváků znamená podobně jako u Půdy komornější atmosféru a větší napojení na herce.

Kino Kotva 

- Místo multikina CineStar bych určitě doporučila dát šanci kinu Kotva, které se nachází nedaleko Polikliniky Jih. 

- Z tohoto menšího kina se majitelé snaží udělat osobitý prostor, kam se budou lidi rádi vracet. Časté jsou tady debaty s tvůrci a jiný doprovodný program. 

- Do sálu si můžete přinést občerstvení z místní kavárny. Není nic lepšího než si u filmu vychutnávat svůj oblíbený nápoj.

Pokud vás divadla a kina nudí, mám tu připraveného menšího průvodce českobudějovickou klubovou scénou . 

Výměník 

-       Nachází se ve Čtyřech Dvorech nedaleko nákupního centra, takže se k němu dostanete pohodlně během pár minut městskou hromadnou dopravou. 

-       Konají se zde nejrůznější kulturní akce jako jsou koncerty, workshopy nebo divadelní představení .

-       Ve Výměníku jsem naposledy navštívila divadelní představení Všechny báječné věci s Danielem Krejčíkem v hlavní roli. Tahle inscenace se do Výměníku pravidelně vrací a určitě ji doporučuju navštívit. O co v ní jde? Hlavní hrdina si začne psát seznam „všech báječných věcí“ poté, co se jeho matka pokusí spáchat sebevraždu.K seznamu se během života několikrát vrací a pomáhá mu jít dál. Nebudu prozrazovat konec díla, ale Dan Krejčík do něj pokaždé zapojí lidi z publika. Díky tomu je každé představení jedinečné. 

-       Co mě na u Výměníku celkem zklamalo. Byl místní sekáč. Nenašla jsem tu moc zajímavých kousků a ceny byly poměrně vysoké. 

Žižkárna 

-       Nachází se v bývalých kasárnách Jana Žižky nedaleko nákupního centra Mercury. 

-       Žižkárna nabízí bohatý program venku na dvoře nebo ve vnitřních prostorech – záleží na ročním období a počasí. 

-       Uvnitř Žižkárny se konají koncerty převážně mladých talentovaných umělců hlavně z Budějc a okolí. V Budějcích je těžké se jako začínající kapela prosadit, protože mimo Žižkárny nové kapely nikde příliš nepodporují.

-       Venku se pořádají kromě koncertů i trhy, na kterých si můžete koupit třeba oblečení a šperky od menších návrhářů, keramiku, hračky nebo něco dobrého na zub.

-       Kvůli nočnímu klidu, který nastává ve 22:00, se hlasité akce nemohou konat dlouho do noci. 

Rockle 

-       Nachází se kousek od Polikliniky Sever, takže opět téměř v samém centru města 

-       Už již název napovídá, pořádají se tu hlavně rockové koncerty, ale zajít sem můžete i na hospodský kvíz s filmovou nebo seriálovou tématikou (např. Přátelé nebo Squid Game) 

-       Já osobně jsem Rockli navštívila v roli fotografka. Jsme zvědavá, jak se moje pocity promění, až tu budu za návštěvnici.

Fabrika 

-       Nachází se nedaleko Lannovy třídy, dostanete se sem opět krátkou procházkou z centra.

-       Mimo koncerty se tu pořádají  burzy LP desek, kde můžete sehnat fakt zajímavé kousky. 

-       Ve Fabrice narozdíl od Žižkárny a Rockle vystupují pouze známé kapely jako např. Visací zámek nebo Satisfucktion a chodí sem spíše starší publikum.

-       Často do Fabriky přijíždějí zahraniční kapely, obvykle ze Spojených států nebo Británie. 

Klub K2

-       Nachází se na Sokolském ostrově pod schody do Sokolovny.

-       Klub pořádá koncerty, ale jeho hlavní náplní jsou party – studentské, seznamovací… 

-       Během léta tu běží akce Středy před K2, kdy se před klubem postaví pódium a každý týden se na něm vystřídají dva až tři interpreti. Akce je zdarma a můžete si tu vyslechnout hodně pestrou škálu hudebních žánrů- 

-       Nevýhodou klubu je poměrně malý vnitřní prostor. 

Kulturní dům Vltava 

-       Nachází se na sídlišti Vltava, takže z centra trochu z ruky, ale jezdí sem pravidelně městská hromadná doprava. 

-       Konají se tady jak koncerty, tak třeba i maturitní plesy. 

-       Vltava má bohužel kapacitu pouze tisíc míst. Pro známější interprety je tedy prostor malý a při svých tour se mu vyhýbají, což je škoda. 

Jestli už máte všechno nakoukáno, naposloucháno a chcete se uvelebit v kavárně nebo restauraci, mám pár tipů na svoje oblíbenence. 

Café Plaza 

-       Kavárna se nachází na náměstí přímo vedle radnice. 

-       Pokud hledáte místo, kde si můžete dát dobré kafe, limonádu nebo něco menšího k jídlu v centru města, je Café Plaza za mě tou nejlepší volbou. 

Café Pokoj 

-       Nachází se v  průchodu mezi ulicemi Česká a Krajinská.

-       Tato malá kavárnička je ukrytá v zapadlé uličce a nabízí tiché místo pro odpočinek a relax. 

-       Kromě kávy nebo čaje si zde můžete dát taky zákusek, případně si občerstvení vzít s sebou do práce nebo domů. 

-       Typická jsou Café Pokoj jsou malá jedlá zvířátka z bílků, která dostanete ke každé kávě nebo kakau 

-       Ceny jsou zde nižší než ve většině kaváren ve městě 

Kočičí kavárna Bystrokočko 

-       Nachází se nedaleko Metropolu. 

-       Tohle místo musejí navštívit všichni milovníci koček. Kavárna totiž nabízí nejen dobré občerstvení, ale taky možnost pohrát si a pomazlit se s kočičkami, které v kavárně žijí.

-       Všechny kočičky jsou zachráněné nebo nalezené a v kavárna jim poskytla nový domov. Během návštěvy si můžete zakoupit reklamní předměty se zvířecí tematikou, ze kterých jdou peníze na jídlo a veterinární vyšetření pro kočičky. 

psí kavárna Happy Café 

-       Nachází se za katedrálou směrem na Sady.  

-       Ani milovníci psů ve městě nepřijdou zkrátka. Do kavárny můžete zajít se svým čtyřnohým mazlíčkem, na kterého tu čeká herní koutek s hlídáním. Vy si mezi tím můžete vychutnat váš oblíbený nápoj. 

-       Kavárnu můžete samozřejmě navštívit i bez pejska a posadit se uvnitř, nebo venku na zahrádce 

Černé kafe 

-       Nachází se 15 minut od centra, nedaleko Polikliniky Jih. 

-       Kromě kávy a zákusků (osobně doporučuji čokoládový fondant) si sem můžete zajít taky na snídani.  

-       Kavárna nabízí vnitřní i venkovní sezení a funguje tu moc milá obsluha. 

Met 

-       Tato asijská restaurace se nachází přímo na náměstí 

-       Nabízí ty nejlepší asijské speciality včetně sushi, závitků nebo nudlí (vše jsem ochutnala a může s klidem doporučit). 

-       Pokud restauraci plánujete navštívit o víkendu, je jistější udělat si dopředu rezervaci.  

Alchymista 

-       Restaurace se nachází nedaleko zastávky U Koníčka. 

-       Ceny jsou trochu vyšší, ale zato restaurace nabízí velmi dobré a velké porce. 

-       Můj favorit je salát s kuřecím masem. 

Pizza Italiano 

-       Tuhle pizzerii najdete v Lidické ulici, ale pokud sem nemáte cestu, můžete si jídlo objednat až k vám domů. 

-       Pokud jste milovníci pizzy stejně jako já, Pizza Italiano je ve městě ta nejlepší.

-       Nezapomeňte si schovávat účtenky. Když jich nasbíráte deset, dostanete totiž jednu pizzu zdarma. 

Už jsme projeli divadla, kluby i kavárny. Když jste kulturně i gastronomicky nasyceni, můžete si udělat procházku po městě. Které českobudějovické památky byste neměli minout?

Černá věž 

-       Pokud si chcete vychutnat výhled na město z výšky, není nic lepšího než naše ikonická Černá věž, kterou nejde přehlédnout. 

-       Stojí v rohu náměstí hned vedle katedrály sv. Mikuláše. 

-       Vstupné zaplatíte až nahoře po vystoupáni prudkých schodů. 

-       Cestou můžete obdivovat věžní zvony, na které je dobře vidět.  

Náměstí Přemysla Otakara ll. 

-       Pokud Budějčák řekne ,,sejdeme se na náměstí” s největší pravděpodobností myslí právě náměstí Přemysla Otakara II. Tak ať na něj nečekáte jinde. 

-       Na náměstí můžete obdivovat jeho pravidelnost, kašnu stojící přímo uprostřed, bludný kámen (jedna z místních legend říká, že pokud ho po 22. hodině překročíte, budete po náměstí bloudit až do rána), radnici nebo již zmíněnou Černou věž 

Piaristické máměstí s klášterem 

-       Piaristické náměstí se nachází minutu cesty od toho hlavního a obdivovat na něm můžete klášter nebo budovu Solnice. K oběma místům se vážou legendy. Říka se, že pokud kamenná žába na zdi kláštera vyleze až na střechu, nastane konec světa. Totéž má ale nastat i v případě, že žába seskočí dolů. Zkrátka nejlepší bude, když žába zůstane pěkně na místě. O Solnici se zase říká, že jsou v jejím štítě zachyceny tváře zlodějů, kteří sem kdysi přišli krást.

Sokolský ostrov 

-       Sokolský „ostrov“ je ve skutečnosti poloostrov velmi blízko centru.

-       Je to fajn místo, kam zamířit s dětmi, protože se zde nachází hřiště a venkovní i vnitřní plovárna. 

-       Pokud by vám během návštěvy vyhládlo, najdete tu menší stánek s občerstvením. 

-       V létě tu můžete využít možnost lodního taxi nebo půjčení šlapadel. 

park Stromovka 

-       Tento park představuje klidné místo, kde se dá dobře odpočívat.  

-       Těm nejmenším park nabízí hřiště s houpačkami, prolézačkami, pískovištěm a pyramidou na lezení 

-       Milovníci sportů tu najedou skate park, hřiště na nebo košíky pro disk golf. 

-       Uprostřed parku se nachází rybník Bagr, na kterém si můžete v zimě zabruslit.

-       Nedaleko Bagru se nachází stánek s občerstvením, kde najdete limonády, kávu, nanuky nebo něco menšího k snědku 

Malák 

-       U Malého jezu (Maláku) se nachází velké dětské hřiště s malým bazénkem.

-       Vykoupat se můžete přímo v řece nad jezem – ale buďte opatrní. 

-       Na obou stranách řeky se opět nachází stánky s malým občerstvením. 

-       Pokud nejste fanoušci koupání, příjemná je taky jen procházka podél řeky.

Tak co, kdy do Budějc vyrazíte?