Asfalt na stezce je v tomhle místě popraskaný a trochu zvlněný, tak málo, že to procházející postavy téměř nepostřehnou. Jen sem tam podrážka boty škrtne o vypouklý asfalt. Praskliny se vinou k protějšímu obrubníku, kopírují kořeny dávno pokáceného stromu. Zbyl po něm jen mrtvý, suchý pařez, dřevo už se drolí a mísí s okolní hlínou. Obrubník je kolem pařezu vykrojený do půlkruhu, kdysi se kmenu obloučkem vyhnul a pak se vrátil do původní linie, souběžně s řekou. 

Možná to byl platan.

Na protější straně stezky jich roste celá alej. Dlouhá řada bílých kmenů.

Nebo lípa. V létě se z ní sypaly suché voňavé květy.

Nebo javor. Na podzim se barvil do červena.

Nebo olše. Se zelenými listy i na podzim. Celá ulepená.

Nebo to byl nějaký docela nezajímavý strom, který se tam ocitl náhodou, nálet, a obrubník se mu jen tak mimochodem vyhnul. Třeba do něj uhodil blesk nebo ho vyvrátil silný poryv větru.

Anebo prostě jen překážel. Nebezpečně se nakláněl do svahu k řece a hrozilo, že se vyvrátí a spadne. Převrátil by se na náplavku, která je teď ze všech stran ohrazená plotem. Trávu překrývají panelové pláty, aby se náklaďáky nebořily do rozbředlé hlíny u břehu, a obrovské haldy hlíny brání výhledu na protékající řeku. Uprostřed koryta vzniká umělý ostrov, který je zatím spojený kusem země s břehem. Vypadá jako obrovská paže, která si pod sebou schraňuje vodu a nepustí ji dál. Vedle umělého koryta parkuje řada strojů., Ddvě nákladní auta a tři bagry. Ráno se rozpohybují společně s postavami na stezce nad náplavkou.

Žlutá čepice a Hnědé kozačky.

„Mami, poď na bagry. Poď blíž!“ ukazuje kluk ve žluté čepici a tahá mámu za ruku, ať zastaví.

„Hm.“ Máma se zastaví a dívá se na haldy hlíny. Na rozblácený svah pod sebou a stroje za plotem, na kaluže vody. „Tam stejně nemůžem, podívej, všude jsou ploty.“

„Hm,“ zamručí kluk a špičkou boty okopává pařez. „A co tu vůbec stavěj?“

Máma pokrčí rameny. „Nevim. Asi zas něco na koupání.“ Chvíli se ještě dívají na haldy bláta pod sebou, pakvtom kluka upoutá houkající policejní auto na mostě a už jsou pryč.

Pak se k pařezu přiblíží vlhký psí čumák a očuchá ho. 

„A to jsem ti ani neříkala, jaký bylo to kino!“

Dvě postavy dojdou k psovi, obrovské doze, vyšší z nich s krátkými, odbarvenými, blonďatými vlasy připne dogu na vodítko. Zkontroluje si podrážky.

„To smrdí z tý stavby,“ kývne nižší postava směrem k náklaďákům.

„Ježiš a já furt řešim, že jsem něco vyšlápla!“

Smějí se.

Pak ustoupí z vyasfaltované stezky do trávy, aby se vyhnuly běžci v tmavé bundě. Doga se na vodítku napne. Běžec psovi trochu uhne, škrtne podrážkou o lehce zvlněný beton, jen trochu, tělo se lehce zakymácí, je to ale tak mizivý moment, že si to běžec stěží stihne uvědomit. Doga se za běžcem napne, ale vodítko ji tahá nazpátek. Blonďatá se zapře patami o pařez a táhne dogu k sobě, pes zahrabe předními tlapami ve vzduchu, pak se podvolí vodítku a nechá se táhnout pryč.

Bagry a auta pod svahem postupně přestávají pracovat. Postavy na stezce se trousí s menšími rozestupy. Lampa nad prasklinami se rozsvítí, lavičku o kus dál obsadí několik postav s plechovkami v ruce a hlasitě se chechtají. Pod světlem lampy neházejí praskliny skoro žádný stín. Častěji o ně škrtají podrážky chodců a běžců. Černá bunda, hnědé sako, šedý kabát, růžová větrovka. Míhají se pod lampou, chvíli jsou barevní, ve tmě zase šedí. Postavy na lavičce parodují běžce se sluchátky. 

„Hele, jak běží.“ Jedna postava v dlouhé mikině se odpojí od skupinky, máchá přehnaně rukama a popoběhne kus za Růžovou větrovkou. Ta má v uších sluchátka a nevnímá. Nebo možná jo, ale neotočí se. Zrychlí krok, trochu škrtne podrážkou o vypouklý asfalt. Poposkočí. Kluci na lavičce se smějí. Dlouhá mikina se zarazí v pohybu a obrátí se zpátky k hloučku kamarádů a natáhne se po barevné plechovce. Chvíli si ještě utahují z kolemjdoucích. Po nějaké době se stezka vyprázdní, kluci se zvednou a prázdné, pomačkané plechovky hodí za plot k zaparkovaným náklaďákům a bagrům. Je slyšet, jak někde dole zarachotí o panelovou cestu: kovové tum-dum. Pak je ticho – až na občasné zahoukání sirény a brumlání aut na silnici za řekou. Vzduchem se line vůně trávy a zkažený zápach stojaté vody.