Kul.turista od Háječku po Rožnov

Kul.turista od Háječku po Rožnov

Kulturní turistická kancelář vyrazila na konci srpna do předposlední akce.

Maringotku zaparkovala na začátku parku Háječek, kde byla od čtvrtka do neděle otevřena veřejnosti. Poskytovala informace o tom, že Budějovice mají těsně před podáním přihlášky ke kandidatuře na Evropské hlavní město kultury a co to potenciálně pro město znamená. To ale není zdaleka všechno!

Do srpnového Kul.turisty, v části města od Háječku po Rožnov, se zapojilo mnoho organizací z blízkého okolí, které připravily bohatý a různorodý program. Cíl všech zúčastněných byl ale stejný. Vytvořit společně prostor k příjemnému sousedskému setkání a zažít místa, kterými každodenně jen procházíme, jinak.

I přes mírnou nepřízeň počasí, která nás přepadla v druhé části víkendu, byl tento Kul.turista plný sousedských setkání, grilovaček a posezení. První setkání proběhlo před základní školou Grünwaldova, o den později jsme se společně sešli u dlouhého stolu v ulici Pabláskova a neděli jsme přebíhali mezi sousedskými slavnostmi u Vltavské boudy a TJ Meteor. Jaké to bylo?

„Jeden starší soused od vedlejšího domu nás celou dobu pozoroval přes plot. U toho bručel něco v tom smyslu, že je to hrozný, že si ty mladý zase něco vymýšlí. Pak kolem nás začal chodit a říkat, že tam za námi rozhodně nepůjde... Přišel! Byl s námi až do noci a všem kolem říkal, jak je to skvělý. Atmosféra, sejít se, zabrat si ulici, jen tak spolu pobýt.“

Příběhů jsme ale slyšeli mnohem víc. Třeba v rámci komentované procházky nemocničních zahrad se zahradní a krajinnou architektkou Lenkou Marcínovou. Vzala nás do zahrady psychiatrického oddělení, kam se za běžných okolností nesmí, dále jsme prošli zahrady nemocniční školky a prohlídku jsme zakončili v ústřední oáze celého objektu.

 

„Když jsem s projektováním zahrad nemocnice v roce 2013 začínala, kladla jsem si otázku, co tomuto místu mohu přinést. Vycházela jsem z toho, že v nemocnici je výborná lékařská péče, kterou jsem si přála ze své pozice podpořit. Dát pacientům to, co jim lékaři dát nemohou. Poskytnout jim místo pro zklidnění, meditaci, posezení, srovnání myšlenek a možná nabrání síly k uzdravení. Myslím si, že se mi to docela daří. Samozřejmě je to spojení práce zahradníků, arboristů a všech, kteří o zahrady každodenně pečují.“ Představila začátky své spolupráce s areálem nemocnice zahradní architektka Lenka Marcínová.

V rámci Kul.turisty jsme dále vyrazili prozkoumat zázemí Letního kina Háječek, vyšplhali na Vodárenskou věž, nebo jsme se prošli po stopách koněspřežky, na kterou nás vzal Milan Binderem a Tomáš Hobizal. Hvězdárna a planetárium nabídli krátké projekce a komentované prohlídky noční oblohy.

Jaký je potenciál parku Háječek zjišťoval v rámci akce Kul.turista i spolek pro plánování veřejného prostoru s názvem Socionaut, který pořádá své workshopy na každé zastávce Kulturní turistické kanceláře. K tomuto účelu využívá řadu kreativních nástrojů, jako jsou například mentální mapy nebo desková hra Městský vizionář. Ty oslovené obyvatele města aktivizují k tomu, aby se nad daným místem zamysleli jinak, než jsou zvyklí.

  

„Nyní se nacházíme v parku Háječek. V původním zadání byl předpoklad, že sem chodí poměrně málo lidí, že je to místo s potenciálem, který je ale v současné podobě nevyužitý. V rozhovorech s obyvateli se nám tato teze potvrdila. V rozhovorech nám lidé opakovali, že prostor vnímají spíše jako průchozí, kde nemají motivaci trávit volný čas. Na druhé straně vnímají Háječek jako oázu v centru města se vzrostlými stromy, které zajišťují kvalitní stín. Je to takový pomyslný protipól k Sokoláku. V Háječku je zároveň letní kino, planetárium, zřejmě tu vznikne kavárna. Vnímají to tu jako místo klidu s kulturním zázemím.“ Shodují se Kateřina a Tereza ze spolku Socionaut.

Součástí Kul.turisty bylo opět i Kafe za příběh. Jednoduchý směnný obchod, v rámci kterého nabízíme kolemjdoucím kávu výměnou za chvilku rozhovoru. Co jsme se tentokrát dozvěděli?

Třeba o tom, jak taky rádi sedíte u řeky a v parku na lavičce nebo jezdíte podél řeky na cyklostezce. Jak vám chybí kavárna s pořádným dětským koutkem nebo jak vás trápí doprava. Někdo nás přišel jen pozdravit, jiný se zastavil na jeden, dva... nebo rekordních šest hrnečků kávy. Co za střípky příběhů se k nám dostaly?

„Žijeme tu už asi deset let. Přestěhovali jsme se sem za prací z Plzně. Moc se nám líbilo, kam se Plzeň po udělení titulu hlavního města kultury posunula. Hlavně asi v oblasti veřejného prostoru a otevření kulturních institucí. Doufáme, že v Českých Budějovicích to bude stejné, když už jsme se sem přestěhovali.“

– Jonáš S.

„Potkali jsme se v Budějcích na stejném gymplu. Dali jsme se dohromady až na závěrečném plese. Za to můžou ty červený šaty, co jsem ten večer měla. Teď pendlujeme mezi Prahou a ČB. Plánujeme roční cestu do Kanady. Pak se uvidí. Lepší práce bude asi v Praze, ale větší pohoda a potenciálně lepší zázemí pro děti bude asi v Budějkách. To bude dilema.“

– Eliška B.

„Už tu nebydlím, ale vždycky se sem rád vrátím. Jsem rád, že to není město pro turisty, ale pro místní. Nejradši mám Háječek, protože je tu řeka i park. Zároveň jsou všude blízko hřiště, kavárny a kultura. Jen ta doprava by se mohla už zlepšit.“

– Martin S.

„Fascinují mě Budějce v zimě. Všichni furt jezdí na kole a do toho vytáhnou běžky.“

– Petr M.

 

Jaký příběh nám na příštím Kul.turistovi v září na sídlišti Máj budete vyprávět Vy?

 

Děkujeme všem organizátorům i účastníkům a těšíme se na posledního Kul.turistu Máj a Šumava 15. – 18. 9. 2022.

„Pamatuju si na to, když byla revoluce. Televize tenkrát vysílala záběry prázdného náměstí. Říkali tehdy, že v Budějcích se nic neděje. Háček byl v tom, že na těch záběrech tenkrát byly všechny sochy, které však tou dobou procházely rekonstrukcí, a tudíž tam být nemohly. Všichni v okolí tak věděli, že ty vysílané záběry nejsou pravdivé.“

– Iva K.