DENÍK MĚSTA
ZDEŇKA HUCKOVÁ
Projekt funguje jako kronika města, kterou píše samo obyvatelstvo. Píšící každý měsíc, skrze své vlastní prožitky přinášejí různorodý pohled na životě ve městě.
Je na autorstvu, jaké si vybere téma, jestli bude psát o jedné lokalitě, nebo přistoupí ke svým zápiskům globálněji. Síla psaní je v rozmanitosti, takže je skvělé objevovat nové cesty a přístupy. K zápiskům vzniká každý měsíc ilustrace jež daný měsíc doplní. Zápisky cílí především na vědomou reflexi místa kolem nás – píšící jsou vybízeni k tomu, aby zaznamenávali, co se ve městě mění, co zůstává stejné, svoje vzpomínky nebo svoje přání do budoucna.
V roce 2026 projekt editorsky vede Hana Ditrichová a ilustracemi jej doplňuje Kristina Modrová.
Léto je doba turistiky. Lidé se přemísťují z bodu A do bodu B, aby viděli, že v bodě B je leccos jinačí, což se jim zdá zajímavé.
Tak i Budějovice v červenci absorbují davy zvědavců, zatímco „Budějčáci“ vyrážejí objevovat svět.
Mezi jazyky, které zní kolem Samsonovy kašny, rozeznávám japonštinu a vede mne to k nápadu popovídat si s Johankou.
Johana Veisová žije v Japonsku, ale momentálně si odskočila do Budějovic. Obejmout rodinu a užít si rodného hnízda.
Jsem ráda, že se mi podařilo ji lapit, než ji aerolinky odnesou na křídlech zase zpátky do Asie.
Jaké to bylo, když jsi poprvé vystoupila z letadla v Japonsku?
Pršelo a vzduch zvláštně voněl. Snad směsí vonných tyčinek a pachů z exotických jídel. Nevím, ale bylo mi to neuvěřitelně příjemné. Měla jsem pocit, že jsem se vrátila někam, kde to dobře znám.
Jak vlastně voní Budějovice?
Nevoní. Vlastně ano, napadá mne slad z Budvaru, kopyta z jatek, opalovací krémy z náplavky, chlór z bazénů letní plovárny, kadidlo z kostela, benzín z Dlouhé louky, cmunda ze Živitelky, karbolka z pražců zrušené trati, levné víno ze Zaklínačovy petky. Myslím i na francouzského existencionalistu Alberta Camuse, kterému Budějovice páchly kmínem a kyselými okurkami.
Proč odtud utíkáš a proč se vracíš?
Malý rybníček? A proč se vracím? Za svými lidmi.
Které místo máš v Budějovicích nejraději?
Piaristické náměstí pro jeho trhy, koncerty, divadla, originální obchůdky v okolí. Od kláštera dojdeš Panskou ulicí k Rabenštejnské věži, kde se také pořád něco děje.
Japonci znají hlavně Prahu a Český Krumlov, ne?
Přesně tak, Krumlovu říkají „Síkej“ (CK).
Jak jim tedy vysvětluješ, odkud jsi?
Ukážu fotky v mobilu. Starobylé domy s červenou střechou. Jeden mladý pár moje fotky tolik nadchnuly, že hodlají do Budějovic přijet na líbánky.
Máš v Japonsku nějaké „svoje“ město?
Žiju v Tokiu, to je urbanistická džungle, kterou se můžeš prodírat celá léta a vždycky tě překvapí. Zamilovala jsem si také Osaku a její obyvatele, protože jsou nejaponsky přidrzlí.
Co bys chtěla ukázat v Budějovicích svým japonským přátelům?
Samozřejmě pravidelné náměstí s podloubím, protože většina tamních měst žádná náměstí nemá, jen rušné ulice. Další nespornou výhodou Budějovic je jejich okolí. Na kole jste za chviličku v přírodě. V Tokiu nemyslitelné. Uchvátil by je život na řece, koupání v Malši anebo mola na Vltavě.
Doporučila bys jim i nějaké akce?
Líbí se mi takové, které vracejí normální život do centra. Fandím tomu, když se promění Krajinská nebo Plachanda v místo setkávání. Myslím, že sympaticky ožívá i Žižkárna.
A naopak, na jaké japonské události bys pozvala své budějovické známé?
Každá obec nebo čtvrť má svou slavnost (macuri), při níž jinak rezervovaní Japonci hýří takřka italským temperamentem. Fascinující jsou i sídlištní subkulturní světy.
Měla bys na závěr nějaké cestovatelské doporučení?
Ať už sami cestujeme, anebo doma přijímáme cizince, měli bychom to dělat se srdcem otevřeným. V Budějovicích dobře známe stereotypní předsudky, kterým mnozí občas podléháme, a také v Japonsku jsem setkala s tím, že jsem „pouhá“ cizinka. Každý stín nadřazenosti a pohrdání dokáže všechno zkazit, a tak ho radím nemilosrdně vytěsnit!
