Rozhovor s Katarinou Kalivodovou: Potřeby mladých lidí jsou jiné. Odpovědí na ně je kreativní učení.
Katarina Kalivodová je ředitelkou Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání a místopředsedkyní uMĚNÍM - platformy pro kreativní učení. Podílí se na vytváření a rozvoji ekosystémů kreativního vzdělávání v České republice.
Kalivodová byla jednou z hostek diskuze Kreativního učení v Českých Budějovicích, které toto téma ve městě otevřelo. V rámci rozhovoru jsme spolu mluvili o tom, co je podstata kreativního učení, proč ho potřebujeme, a jak ho aplikovat do praxe.
Co to je kreativní učení/vzdělávání?
Vysvětlila bych to na konkrétním příkladu. Paul Collard, což je bývalý ředitel anglické organizace Creativity Culture and Education, podnikl náslech ve třídě, při kterém pozoroval hodinu fyziky. Hodina byla skvěle připravená, děti měly dělat obvody. Pan učitel dal dětem baterku, zářivku. Dále měly k dispozici drát, provázek a stéblo trávy.
Děti dostaly za úkol vyzkoušet, za jakých podmínek se rozsvítí žárovka. Testovaly, jestli se rozsvítí, když zapojí do obvodu stéblo trávy a provázek. Nikomu z nich se zářivka nerozsvítila. Nakonec zapojily drát a všechny děti nahlásily, že se zářivka rozsvítila.
Pan učitel by přesvědčen, že dělá kreativní učení, protože si děti mohly pokusem ověřovat fyzikální zákony. Paul ho požádal, jestli by tento samý úkol mohl vyzkoušet druhý den, ale trochu jinak. Dal dětem zadání: Tady máte zářivku. Na konci dne potřebujeme, aby žárovka svítila. Děti se rozběhly po prostoru a hledaly vodiče, které mohou zapojit do obvodu.
V těchto dvou přístupech je opravu rozdíl. V prvním si děti vyzkoušely jak udělat základní obvod a ve druhém začaly dělat různé systémy obvodů, ve kterých zapojovaly různé vodivé věci.
Za mě je toto krásný příklad kreativního učení. Děti dostávají svobodu, ale zároveň dostávají zadání a cíl. Do tohoto procesu ale mohou vnést svůj potenciál, mohou u toho přemýšlet a zkoušet. Mohou být jiné než třicet spolužáků. Cílem je u dětí rozvíjet set kompetencí, kterému říkáme návyky kreativního myšlení (Creative Habits od Mind).
Cílem je, aby byly zvídavé, spolupracovaly, měly představivost, a zároveň aby byly disciplinované a vytrvalé a byly schopné dosahovat vytyčených cílů.
Proč potřebujeme kreativní učení?
Naším společným cílem je, aby se děti učily s radostí a s rovnými příležitostmi. Kreativní učení je jedním z nástrojů, kterým se tato vize dá dosahovat.
Z dat České školní inspekce vyplývá, že 70 procent výuky na základních školách probíhá frontálně. Děti dostávají ve školách informace verbálním způsobem a ony je zpracovávají tím, že si je zapíšou. Kreativní učení do tohoto procesu učení vnáší nové prvky a jiné impulzy. Spolupráce profesionálů z kulturního a kreativního sektoru, kteří spolupracují s učiteli přímo ve třídách, mění dynamiku učení. Dochází k tomu, že dítě se má šanci rozvíjet nejen po rozumové stránce, ale i po emocionální a fyzické, trénuje společenské interakce, formuje si společenské hodnoty a individuální hodnoty. Tento celý proces vede k tomu, že se dítě rozvíjí komplexně. Celým svým já.
Zní to všechno moc dobře. Je to zároveň velmi široké téma. Mě by zajímalo, jak nejlépe s kreativním učením začít?
Když budu mluvit z perspektivy Společnosti pro kreativitu a vzdělávání, kreativní učení zavádíme přímo ve formálním vzdělávání. Pro nás je nejsnazší začátek motivovaný*á ředitel*ka a motivovaní učitelé. Když chtějí oni, tak jde všechno.
Pokládáme otázky, které se ptají po smyslu školy v 21. století, vize, obsahu vzdělávání, společného jazyka. Kromě kontinuálního vzdělávání je ale také důležité nadšení. Myslím si, že je důležité nadchnout lidi, kteří mají moc ve školách věci měnit. Děti je pak velmi snadné vtáhnout.
Jak lidi motivovat? Jak si obhájit tento přístup?
Velmi důležité je připomínat, že kreativní učení není něco, co by školy nebo učitele odvádělo od naplňování školních vzdělávacích programů. Je to právě naopak. Přináší jim nástroje a možnosti, jak kurikulum naplňovat - kvalitně a zajímavě. Třeba i mimo školu, v kulturních institucích a s dalšími partnery. Zároveň tento způsob výuky pomáhá u dětí rozvíjet kompetence, které budou potřeba v “životě po škole”. Memorování informací by už nyní nemělo být základem vzdělávání. Musíme si uvědomit, že jsme v 21. století. Jakoukoliv informaci jsem si schopna vyhledat. Nyní je potřeba soustředit se na to důležitější - jak informaci ověřím, jak ji použiji, jak ji vyhodnotím.
Říkala jste, že v oboru kreativního vzdělávání působíte přes 15 let. Je nějaká věc, která vás stále překvapuje?
Ráda bych to formulovala pozitivně. I když jsou stále bariéry, tak za dobu mého působení v tomto oboru nastal velmi výrazný posun.
Když budu negativní - stále dokola mě zaráží, že tématu kreativního učení se chopí a podporuje ho hlavně kulturní sektor - od Ministerstva kultury, municiplity, kulturní a paměťové instituce po neziskový sektor. Samotné Ministerstvo školství se nám k tomuto tématu stále nepodařilo oslovit. Často narážíme na těžkou meziresortní domluvu a dialog. A přitom přinášíme nástroje na efektivní naplňování Strategie 2030+.
To není moc pozitivní závěr.
Tak ještě jinak. Co mě překvapuje, jsou děti. Když se jim vytvoří prostředí, dokáží vymyslet a zrealizovat neuvěřitelné věci. Věřím, že děti, které jsou teď na základních, středních a vysokých školách, jsou nositelé pozitivní změny. Dokáží překročit stín konzumu, neudržitelnosti, negování objektivních společenských problémů. Jsou ve svém uvažování a přemýšlení o světě v něčem o hodně svobodnější. A nebojí se být aktéry změn.
A to je zároveň možná ten klíč k tomu, proč tato cesta má smysl.
Přesně. Musíme si uvědomit, že ty věci o kterých rozhodujeme z pozice dospělých lidí, neděláme pro sebe. Děláme to pro mladé lidi a jejich potřeby jsou úplně jiné. Nemůžeme formulovat cesty a systémy z pohledu minulosti, ale z pohledu budoucnosti. Budoucnost neznáme, může nás překvapit. Musí dát tedy mladé generaci prostor, aby byla co nejvíce kompetentní a zvýšit šance, že si své místo v budoucnosti zařídí sami.
Katarina Kalivodová
je původní profesí performerka, působila v divadlech a nezávislých uměleckých uskupeních v Evropě a také jako vysokoškolská pedagožka (Akademie výtvarných umění). Je ředitelkou Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání a místopředsedkyní uMĚNÍM - platformy pro kreativní učení. Podílí se na vytváření a rozvoji ekosystémů kreativního vzdělávání v České republice.
